670 LET MĚSTA HOSTOMICE 1343- 2013

3. května 2013 uplyne 670 let od první písemné zmínce o Hostomicích.

Hostomice jsou  položeny 359 m nad  mořem  uprostřed  úrodné kotliny, která je dokola ohrazena lesnatými Brdy se hřebenem  Pískem  688 m nad  mořem.

Z kroniky „ Kosmovy “, vychází najevo, že kromě plemena Čechova se ještě jiná plemena slovanská v naší zemi usadila, která nejen jmény, nýbrž i jazykem se od sebe rozeznávala. Plémě Čechovo, čili Čechové se usadili v samém středu země. Mimo těchto, nalézáme ve starých zápiscích  ještě vícero jiných plemen jako: Děčané,Gutoměřičané, Lučané, Pšované, Netolici, Dudlebi atd. Rozdělení země České na župy a později na arcijáhenství a děkanství se řídilo podle toho, jak se různá plemena  prvotně v Čechách  usadila. Plemena se skládala z rodů, kteří žili v osadách. Osada  neměla však žádného jména, nýbrž „rod“, v ní přebývající.

Tento rod  se pojmenoval svým názvem spolu s dědinou ve které sídlil. Proto mají mnohé osady v Čechách a na Moravě jména rodová, souborná. Byl-li tedy např. otec jisté dědiny jménem Tuchomír, Nezabud, Všerad, Mirov atd. jmenoval se tudíž celý rod po něm: Tuchomírici, Nazabudíci, Všeradíci, Mirovici atd. z čeho později: Tuchoměřice, Nezabudice, Všeradice, Mirovice atd …. Z toho vyplývá, že Hostomice prvopočátečně dle starého pravopisu  „GOSTOMICE“, byla sídlištěm rodu jehož předek se jmenoval Gostom. Od toho neslo pak celé sídliště souborné jméno rodové: Gostomice, z čehož později na místě „G“, všeobecně „H“ vyslovovali a začalo se tak i psát.

Ujalo se nynější pojmenování  HOSTOMICE.

Hostomice, původně ves, nestávaly na dnešním místě, nýbrž o něco výše na sever podle bývalé polní cesty ze Skřiple k Bezdědicům a tomuto místu se říkalo „ ve starých městech. 

Nejstarší nadační listina, na které se práva městečku Hostomicím  potvrzují a obnovují je od Hynka Berky z Dubé vydaná, ve jménu  krále Jana dne 3.května 1343 na Pražském  hradě a stojí v ní zřejmě:

  „Ani quidem oppidami Pragae hor primum recoguovernut coram Nobis quia literas patentes quas habnernut per sorum negligentiam perdidernut.“

To znamená:

  „Které obyvatelé městečka Hostomice vyznali to nejprve před námi v Praze, poněvadž nadační listinu, kterou měli, svou nedbalostí ztratili.“

V té samé listině stojí:

  "Et  recognovernut etiam id quod quandorum Expedditio extra regnum fuerit, luno ipsi que oppidavi praedicti de quolibet laneo vensuali praedicti per octo grossos denariorum Pragentium nomine Subsidii Debeut Dare.“

To znamená: 

„A vyznali také to, že kdykoliv výprava momo říši by se stala, pak musí nadřešení obyvatelé
městyse z každého lánu poplatného po osmi pražských groších jménem výpomoci dáti.“

Po zřízení karlštejnského děkanství císařem Karlem IV., v r.1357 připojil panovník Hostomice ke karlštejnskému panství a udělil jim titul „královské ochranné a svobodné městečko“.

Ke karlštejnskému panství pak náleželi témeř 500 let, až do r.1848.

Za válek husitských bylo v Hostomicích nejprve vojsko Zikmundovo. Roku 1421 protáhl Žižka se svým vojskem Hostomicemi. Právo městské dále potvrzují r.1436 Zikmund, r.1454 Ladislav Pohrobek, r.1538 Ferdinand I., který přidal právo „ týhodního“ trhu (měl se konat vždy v pondělí), v r.1562 přidal dva výroční trhy. Roku 1580 potvrdil císař Rudolf II. dosavadní  privilegia a roku 1610 bylo na úpěnlivou prosbu navráceno povolení vaření bílých a ječných piv. Následovala pak ještě konfirmace  krále Matyáše z 31.X.1616, další potom jsou z doby třicetileté války. Císař Leopold I. 14.II.1665 dosavadní privilegia nejen potvrdil, ale i výroční trhy rozmnožil na 3 a udělil trhy “ koňské a na jiný dobytek a též na krámské a handlovní věci.“ Šlo totiž o to , aby se městečko po válečných  útrapách poněkud povzneslo. Bylo po třicetileté válce značně zdecimované, protože v r. 1639 ji spálili Švédové. Z té doby je pověst o stříbrné gotické monstranci hostomického chrámu, která je nejcennějším uměleckým  skvostem,  jaké město vlastní. Cenná památka byla ohrožena ještě v r.1810, kdy rakouský císař František nařídil, aby stříbrné kostelní předměty byly předány k rozlití do pražské mincovny, aby se tak  státní pokladna, vyčerpaná napoleonskými válkami, znovu naplnila. Tehdy hostomičtí občané raději odvedli za váhu monstrance stříbrné mince, které mezi sebou vybrali. Monstrance je v gotickém slohu 28 a půl palce vysoká a 7 a půl libry těžká, mnoha soškami vyzdobená, z nich zvláště sošky panny Marie a apoštolů Petra a Pavla vynikají.

U hlavního vchodu do kostela jsou ve výklencích sochy sv. Petra a Pavla od J.F.Platzera.

Roku 1684 za panování císaře Leopolda, vyhořely Hostomice úplně, všechny spisy shořely, zbyla jen matrika bezdědická z r.1664. Díky městským kronikářům, archivařům a jiným vlastivědným činitelům se podařilo shrnouti z různých pramenů, kronik, starých úředních spisů,matrik a jiných zápisů historické události našeho kraje. V Hostomicích bývala městská rada, či magistrát, obnovována zvlášť slavnostním způsobem ředitelem karlštejnského panství, k němuž město náleželo.

Hostomice jsou městem od  29.listopadu 1738, kdy císař Karel VI. městečko Hostomice povýšil a stará jeho privilegia potvrdil a udělil mu znak korunovaného českého lva v červeném poli.  Označení „Pod Brdy“ se užívá od roku 1901.

Nevelké Hostomice se pyšní mohutným náměstím. Od západu k východu ve tvaru obdélníku je půl kilometru dlouhé.. Na tomto náměstí bývalo několik rybníčků (louží), které používali k svému řemeslu hrnčíři. Největšího rozkvětu hrnčířství dosáhlo v létech 1734-1784.

Na prostorném rynku, jak se tehdy říkávalo, byly louže v tomto pořadí:

1/ Louže Hiedlbergovic ( před poštou)

2/ Louže Lebedovic

3/ Louže Obrazovic

4/ rybníček „ JORDÁNEK „

5/ Louže Budilovic

6/ rybníček „ u kostela „

7/ Louže Staňkova

8/ Louže naproti Pinkartovic ( později Vitáčkovic )

V národopisné sbírce Národního muzea v Praze je i pěkný exponát týkající se hrnčířství v Hostomicích. Je to džbán se zelenou glazurou a dvěma vyrytými nápisy, který zhotovil Matouš Kratochvíl.

Na hrdlu džbánu stojí :

Tento zbanek delaneg v městys Hostomycych u Matousse Kratochwyle wegde se donho 70 zeglyků.

Na  náběhu k hrdlu pak čteme:

Leta pane 1684 tento zbanek gmenuje se Marek muze se z nego prypyty pocstarssi i sladek kdyz sy budou chtyty vopar připiti musegy pekny spolu posedeti.

Hostomičtí  hrnčíři své džbánky, hrnky a další keramické výrobky nemalovali, ale vytvářeli na nich plastické ornamenty a jiné reliéfy. Toto řemeslo prosperovalo dobře do poloviny 19.století, kdy se uvádí, že v Hostomicích bylo 14 hrnčířských dílen.

V dolní části náměstí se nachází Kostel Nastolení sv. Petra v Antiochii, který byl již za času Karla IV. kostelem filiálním a vedl se pod jménem: “Kaple hostomická“ Tato kaple byla počátečně malé stavení a o mnoho kratší než nynější kostel a byl původně bez věže. Roku 1762 za faráře Uhlíře obec přistoupila konečně k opravě kostela  a prodloužila jej značně a nechala přistavěti věž s cibulovitou střechou a hodinami. Dne 9.června 1779 při velkém požáru v městě shořela kaple i s věží a vzniklá škoda se tehdy čítala na 3500fr. Kaple ležela v sutinách dva roky, v roce 1781 se přistoupilo znovu postavení i s věží a hodinami. Při požaru r.1836 shořela kostelní věž a zvony se rozlily. Kostel samotný byl obětavostí bezdědického tesaře Marka uchráněn za co mu bylo uděleno čestné měšťanství .

Základ k nové věži byl vysvěcen r.1855 od hořovického vikáře Vlčka. Prodloužení a postavení věže bylo provedeno v r.1855-56 od příbramského stavitele Pelce, pod dozorem zasloužilého a vůbec všem znalého měšťana Jana Skřivana. Tehdejší purkmistr Fr.Diehl se postaral o pořízení nových  zvonů, nových parametrů a hodin od mistra hodinářského Janaty z Poděbrad, které tehdy stály 600 fr.

Za úřadování  purkmistra Jana Jílka se uvnitř chrámu postavili dva gotické postranní oltáře dle nákresu bývalého duchovního Václava Soukupa. Na hlavním oltáři je obraz sv.Petra od pražského malíře Tejčka. Na pravém malém oltáři, tak zvaném Křížovském, je pěkný obraz, představující sv.Antonína od pražského mistra F.Čermáka. Na levém malém oltáři je obraz “ Krista na kříži „ od malíře Petra Brandla.

Na náměstí se ještě nachází:

barokní morový sloup z r.1714,

památníky padlým v 1. světové válce  z r. 1923 je nápis „ Naším padlým “

 a uvedena jména 38 mužů

socha sv.Jana Nepomuckého  od B.Schejbala z r.1871

Na hřbitově jsou hroby partyzána–rudoarmějce R.Rudnika a dalších 30 sovětských vojáků padlých v boji 13.-16. května 1945.

V roce 1817 byl v Hostomicích založen spolek divadelních ochotníků. K jeho povolení však bylo podat žádost, a tady C.K.krajský úřad divadelní nadšence zklamal.

Povolení vystavil, ale zakázal hrát české hry !  Nehrálo se tedy vůbec a spolek byl obnoven až za dalších 50 let tedy v r. 1867. Začali „ Prodanou nevěstou“, ještě před provedením napsali dopis Bedřichu Smetanovi, ve kterém ho prosili o svolení. Smetana odpověděl souhlasným dopisem a popřál hostomickým hodně zdaru. Premiéra se konala v sále Krásova hostince 1.září 1878 . V roce 1910 byla nastudována znovu. Mařenku představovala tehdy 17-letá Antonie Mandová. Představení se ještě opakovalo několikrát a to v r. 1913, 1921 a 1922. Hostomičtí nastudovali ještě další 3 zpěvohry, v r.1879, 1926, 1932 to byla Blodkova opera  „V studni “, v r. 1921 Verdiho „Violeta “ a v r. 1924 Smetanova „ Hubička “ .

Nejrozšířenějším z hostomických řemesel bývalo cvočkařství ( ruční výroba hřebíků), dále vyráběli drobné výrobky tohoto kovařského odvětví.  Byla to úmorná práce u kovadliny, která trvala celý den a výdělky nebyli nijak veliké a stačily sotva na uhájení holého živobití. Všechny stížnosti na tyto poměry byly marné a tak došlo k výbuchu nespokojenosti  26.února 1866 . Vzpoura hostomických cvočkařů vzbudila rozruch i v dalších cvočkařských oblastech. Dostalo se jí publicity i v zahraničí.

Po Čechách se tehdy zpívala písnička:

Vzbouřili se cvočkaři proti pánům v boj, hlad jim vehnal do tváří zoufalostí zdroj ….

Další protest cvočkařů byl za první světové války a potom to byl 14.červen 1917 kdy se na hostomickém náměstí shromáždili všichni cvočkaři a vyhlásili hladovou stávku. Trvala 3 dny, kdy jim okresní hejtmanství zajistilo trochu potravin.

V červnu 1992 předsednictvo Parlamentu ČR schválilo návrh české vlády a Hostomicím znovuobnovilo statut města. V červnu 1995 byl městu schválen a v měsíci říjnu udělen prapor.

Poprvé se prapor našeho města rozvinul 8.5.1996 ( u příležitosti státního svátku).

Je to oficiální prapor města.Výtvarné řešení pochází od Dr. Zbyška Svobody, experta z heraldické komise při parlamentu ČR, bývalého pracovníka Vojenského historického muzea a význačného znalce oboru. Je originálem, není tedy plagiátem a  ani v budoucnu nemůže být přiřčen jinému místu. 

V Hostomicích se narodili, žili a vzorně ve veřejném životě působili:

Josef Šmidinger (1801-1852) vlastenecký kněz a národní buditel

MUDr. Václav Treitz (1819-1872) profesor anatomie na UK v Praze,

spisovatel Odborných lékařských spisů psaných německy

František Hejtmánek  ředitel akc.pivovaru na Smíchově (zemřel r.1925)

Václav Němec  president obchodní komory, bývalý zemský poslanec

Jan Jílek (1861) první obecní a okresní starosta a zemský poslanec

František Holoubek   majitel továrny na mýdlo na Smíchově

Thdr. Jan Sedláček  profesor na theologické fakultě v Praze

Josef Zdrůbek  redaktor ( Svornosti v Chicagu)

JUDr. Karel Mareš  první starosta města OLOMOUC po převratu 1918

Karel Slavík  bednář–mecenáš, odkázal své jmění na zřízení městského chudobince

Emanuel Greif  bývalý sekční šef ministerského krajana a za vlády Kramářovi presidiální odborný přednosta

MUDr. Josef Greif  bývalý dirigent orchestrálního sdružení v Praze,

 později dirigent v Los Angeles

Ludvík Skřivan (1863-1935) hudebník, dramatik

Ing. Alois Šmolík (1883-1952)tvůrce řady letadel čsl. výroby

(označení letadel písmeny Šm)

MUDr. Karel Greif (1885-1964)  docent krčního lékařství na UK v Praze

JUDr. Jiří Havelka (1892-1964)  soudní rada, ministr,

přednosta kanceláře Dr.E.Háchy a jeho poradce

Jan Ruprecht  (1912-1941)  letec, vojenský letecký instruktor

Pavel Lisý (1912-1990)  akademický malíř

František Dušek (1920-1941)  letec 311. perutě R.A.F.

                                                                                                   Karel GRUNT