Kraj plný dávné minulosti…

Začátkem dubna započal v Radouši na místě budoucí čističky odpadních vod archeologický výzkum. Již při skrývce ornice bylo zřejmé, že vytýčené místo bude z archeologického hlediska pozitivní. Po začištění plochy bylo rozpoznáno více než 200 objektů. Většinu z nich představují jamky po nosných kůlech nadzemních obytných staveb.

Celkový pohled na plochu přes potok Chumavu Pohřeb jedince ve skrčené poloze s výbavou – před obličejem keramická nádoba a na čele zvířecí lopatka Kamenný štípaný hrot šípu – výbava v hrobu lukostřelce Výzkum 7 tisíc let staré stavební jámy Detail hrobu
foto: Andrea Šebková  foto: autor a A. Šebková 

Na základě nálezů z výplní jednotlivých zahloubených objektů lze konstatovat, že člověk dovedl již před sedmi tisíci lety ocenit zdejší příznivé klima, úrodnou půdu a nepochybně i mimořádnou krásu zdejšího kraje. Lid tzv. kultury s lineární keramikou osídlil Radouš již v pátém tisíciletí před naším letopočtem. Těmto prvním zemědělcům s usedlým způsobem života a se znalostí výroby keramických nádob, lze s největší pravděpodobností připsat pozůstatky výše uvedených nadzemních kůlových domů a dvojici rozlehlých stavebních jam.

Nálezy z nich tvoří kromě charakteristicky zdobené keramiky, kosti domácích chovných i lovných zvířat, kamenné broušené (sekerky) i štípané nástroje (př. čepelky). Pro jejichž výrobu byla použita jak surovina místní, tak původem ze severozápadních Čech, z Podkrkonoší, ale i z několika set kilometrů vzdáleného Pobaltí.

Mladší etapa lidského osídlení na lokalitě spadá do období časného eneolitu (ca 4000 let př. Kr.), a dále pak do mladší a pozdní doby bronzové (ca 1300-750 př. Kr.). Kromě těchto dokladů sídlení člověka byla odkryta i část pohřebiště ze starší doby bronzové.  Naši předkové byli v tomto období bez rozdílu pohlaví pochováváni na pravém boku ve skrčené poloze, s hlavou orientovanou na jih a pohledem k východu. 

V současné době je prozkoumáno 15 hrobů, nicméně řada z nich z důvodu mělkého zahloubení od současné úrovně terénu značně utrpěla novověkou hlubokou orbou. Také chemické složení místních půd nepřeje dlouhodobějšímu dochování kostí.  Většina lidských ostatků byla zavalena velkým množstvím až 20kilových říčních valounů. V několika hrobech v Radouši byla nalezena pohřební výbava v podobě pozůstatků masitých milodarů (dochované zvířecí kosti) a keramických nádob, původně nepochybně obsahující pokrm či nápoj. Je nutné si však uvědomit, že nedílnou součástí každodenního života našich předků byly výrobky z organických materiálů – proutěné a dřevěné nádoby, výrobky z kůže, textilu, vlny a jiné, které se do našich dní nedochovaly, ale které nepochybně tvořily nedílnou součást výbavy zemřelého při jeho cestě na „onen svět“. Ve třech případech byly zjištěny u lebky drobné bronzové ozdoby hlavy, tzv. záušnice. Působivý byl pohřeb lukostřelce s ostrou kamennou čepelkou (nožem) u pasu a precizně z kamene vyštípaným hrotem  šípu. Předběžné antropologické určení udává pestrou věkovou škálu pohřbených, od šestiletého dítěte s malým keramickým pohárkem ve výbavě, po „starého“ padesátníka se zhojenou zlomeninou loketní kosti.

Výzkum provádí odborní pracovníci z Archeologického ústavu Akademie věd ČR Praha, v.v.i.  ve spolupráci s firmou Osina. 

J. Vepřeková, M. Pecinovská